Až mne u srdce zabolelo… Zamotala se mi touhou hlavička a moje dušička byla najednou úplně malinká. Ani jsem nedutal… jen jsem si chtěl vychutnat každý tón vycházející ze Zuzančina hrdla. Nechtěl jsem prostě přijít o jedinou vyzpívanou notičku. Je to tak.. tak jsem reagoval, když se mi dostalo do rukou nové CD šumperských „Dying Passion“ nazvané „Relief“.
Dying Passion nás jako obvykle strhávají s sebou do svého melancholického světa, který je plný lyrických zpovědí. Zuzančin alt na nás naléhá jako obvykle - je z něho cítit ženská křehkost a zranitelnost, avšak i ohromná síla a nátlak. Všech třináct skladeb nás tradičně odnáší mimo realitu -  nicméně tentokrát trochu jiným způsobem. Celý „Reliéf“ je totiž hodně nesourodý. Jeho nálada zůstává stejná, ale způsob vyjádření je hodně variabilní. Šestice interpretů na tomto CD hodně přelétává mezi hudebními styly. Některé skladby nás zavedou k Moonspell (začátek „Born On The 4th Of July“) či trip rockovým The Gathering, některé zase ke Guano Apes („The Creeps“) či dokonce k Portishead („Words“). Je to tak... Navíc pokud máte rádi Faith No More, dokonce si zde můžete najít cover v podobě skladby Ashes to Ashes  z opravdu zdařilého „Album of the Year“, který zase zní trochu jinak, než v podání Mike Pattona :o). V této skladbě se objeví i trumpeta, takže zase něco nového a musím říci, že opravdu příjemného. Na tu si zahrál Jozka Kozumplík a jeho melodické vyznání zaslechneme i ve skladbě „Intangimble“(dále také „Heroes“, „Not Till Death…“). Ta je pro mne, spolu se skladbou „Innocent“ (v květnaté sebestřednosti každého z nás, se v této „nevinnosti“ promítneme všichni a ve stopáži 5:12 si v hlavě uvědomíme všechny milostné rozpory…či uzavřené záležitosti?) asi nejzdařilejší počin tohoto CD, ovšem je zapotřebí se trochu vcítit do atmosféry. Naopak skladba všemi opěvovaná „I´m walking“ jenž již na první poslech budí pocit stěžejní skladby celého „Reliéfu“ se časem oposlouchá a ačkoli je opravdu svižná, začne bohužel nudit…
Rád bych ještě upozornil na opravdu vyzrálé dílo, u kterého bylo zajisté potřeba tvůrčího vzepětí. Začátek „Not Till Death Do Us Part“ jako by nás hltal, recitoval smutná vyznání a my se nořili do tušové tmy, ze které nás vytrhne až refrén - něžná líbezná zpěvná závrať…

„The camouflaged emotions
lead to pain and silent cries,
that´s why I´m just trying to tell you
I hope not till death do us part"

Ke konci bych rád snad řekl něco na obhajobu mého bodování. 4,4 bodů je myslím krásné.. rád bych dal více, ale v uších mi stále zní deska „Secretly“, která je pro mne stále nejstěžejnější, co se produkce této kapely týče... V závěru „Reliefu“ u krásné pianovky „How Many?“ a harmonického instrumentálního outra „Heroes“ mi sice hráli hodně na city a to je možná důvod této omluvy. Deska je opravdu skvělá, seskupení se zase posunulo a vyzrává svým směrem… Nezbývá než se těšit na vystoupení :o)

Pro ty co potřebují více a více a více a více informací: O Dying Passion se postaral tradičně Redblack a o kompletní zvuk studio Šopa (takže vše tradiční a předvídatelné :o) )